Na chodbách šustí mokré bundy,
v oknech se probouzí májový déšť,
a ospalé hlasy v druhé rundě
počítají minuty před testem z češt’.
Křída se drolí, zvonek zvoní,
v lavicích káva z termosky hřeje,
pátek už v očích tiše voní
a celé gymnázium lehce se směje.

Mám se snad smát špatnému vtipu?
Ten mozek z drátu a mikročipů
Neví nic o českých básnických strukturách.
A co má za slovo vůbec být "češť?"
A dav jen s úsměvem volá "Nešť"!
Já přiznám, že na mě padá strach.
Ne, že ej-áj básnické střevo má
Že lidská hloupost už nepozná 
Rozdíl

mám rád tuleně
proč jsme je nedomestikovali?
poezie je obtížná
tuleň

Pak velká přestávka rozlije hluk,
housky, smích a kroky v běhu,
v každém patře se chvěje vzduch
tou zvláštní páteční útěchou.
Za okny tramvaj líně cinkne,
den se už naklání k volnosti,
a gymnázium na chvíli ztichne
v sladké předtuše budoucnosti.