Na chodbách šustí mokré bundy,
v oknech se probouzí májový déšť,
a ospalé hlasy v druhé rundě
počítají minuty před testem z češt’.
Křída se drolí, zvonek zvoní,
v lavicích káva z termosky hřeje,
pátek už v očích tiše voní
a celé gymnázium lehce se směje.

mám rád tuleně
proč jsme je nedomestikovali?
poezie je obtížná
tuleň

Pak velká přestávka rozlije hluk,
rohlíky, smích a kroky v běhu,
v každém patře vibruje vzduch
tou zvláštní páteční útěchou.
Za okny tramvaj líně cinkne,
den se už naklání k volnosti,
a gymnázium na chvíli ztichne
v sladké předtuše budoucnosti.